Školní zralost bývá nejčastěji charakterizována jako stav dítěte, který zahrnuje jeho zdravotní, psychickou a sociální způsobilost začít školní docházku.
Dítě, jež má zvládnout požadavky školní docházky, by tedy mělo být zralé a připravené na vstup do 1. třídy základní školy.
V souvislosti se školní zralostí se uvádějí nejčastěji její tři složky:
- fyzická zralost (tělesná neboli somatická),
- psychická zralost,
- sociální a emocionální zralost (jejíž součástí je i pracovní zralost).
Psychologické pojetí školní zralosti je chápáno jako „způsobilost dítěte absolvovat školní vyučování“. (Hartl, Hartlová, 2000, s. 708) Pro zahájení povinné školní docházky je zapotřebí, aby dítě tzv. dozrálo a dosáhlo např. určité úrovně v řeči, myšlenkových operací, pozornosti, soustředěnosti i sociálních dovedností. Pediatři, psychologové, ale i široká učitelská veřejnost varují před předčasným zařazením dítěte do základní školy, které u něj může způsobit ztrátu sebedůvěry, neurotizaci či regresi.
Pedagogické pojetí školní zralosti „znamená stav dítěte projevující se v takové úrovni jeho organismu, která mu umožňuje adaptaci na prostředí školy. Toto pojetí vychází z teorií vývojové psychologie, které vysvětlují, jak dítě dozrává ve své centrální nervové soustavě, ve svých mentálních schopnostech, vnímání, pozornosti, řečových a komunikativních dovednostech…“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 243)
Pro posuzování předpokladů dítěte pro vstup do školy se vice preferuje termín školní připravenost. Školní připravenost je v poslední době chápána jako aktuální stav rozvoje osobnosti dítěte ve všech jeho oblastech. Při rozhodování, zda je dítě připravené na vstup do školy, by měl posuzovatel vždy přihlédnout k vnitřním vývojovým předpokladům i vnějším výchovným podmínkám, neboť určují jeho psychickou vyspělost (tzn. rozumovou, sociální, emoční a pracovní, jazykovou, motorickou atd.) podmíněnou biologickým zráním organismu a vlivy prostředí.
Určitě jste zaregistrovali, že v současné době se pojmy školní zralost a školní připravenost obsahově rozšílily, do jisté míry se překrývají a doplňují. V souvislosti s terminologií rámcových vzdělávacích programů, která vám je známá, je možné na tuto problematiku nahlížet v kontextu celoživotního učení a definovat tyto základní pojmy prostřednictvím kompetencí. Vágnerová (2000) školní zralost vymezuje prostřednictvím kompetencí, jež jsou závislé na zrání organismu, a školní připravenost prostřednictvím kompetencí, které jsou závislé do jisté míry na prostředí a učení.
Pokud hledáme společně odpověď na otázku, kdo má připravit dítě na vstup do základní školy, pak by nás mělo zajímat, jak takové dítě vypadá, jaké je a jak to poznáme. Pro základní orientaci můžeme využít např. Záznamový arch pro sledování a hodnocení rozvoje a učení dítěte v posledním roce předškolního vzdělávání (Příloha 1), který nabízí tzv. posuzovací desatero předškolního dítěte (Pedagogické hodnocení v pojetí RVP PV, 2007).
V následující tabulce najdete vazbu mezi konkrétním záznamovým archem, jenž je určen pro podporu individualizace vzdělávání v mateřských školách, a kategoriemi školní zralosti a školní připravenosti (Vágnerová, 2000) a Delorsovu zprávou čtyř pilířů celoživotního vzdělávání, jež jsou uvedeny v Bílé knize.
Dimenze posuzování školní připravenosti dítěte pro zahájení povinné školní docházky:
|
Desatero předškolního dítěte |
Klíčové kompetence závislé na zrání organism a na prostředí a učení |
Základní pilíře vzdělání |
|
1. Praktická samostatnost (fyzický rozvoj a pohybová koordinace, sebeobsluha) |
Odolnost proti zátěži |
Učit se být samostatným spokojeným budoucím prvňáčkem |
|
2. Sociální informovanost (orientace v prostředí, v okolním světě i praktickém životě) |
Rozlišování různých rolí a diferenciace chování, které je s nimi spojeno |
Učit se žít společně v rodině, ve škole atd. |
|
3. Citová samostatnost (emoční stabilita, schopnost kontrolovat a řídit své chování) |
Emoční stabilita |
Učit se jednat jako opravdový budoucí školák |
|
4. Sociální samostatnost (soužití s vrstevníky, uplatnění se ve skupině vrstevníků, komunikace, spolupráce) |
Respektování běžných norem chování i hodnotového systému |
Učit se žít společně podle stanovených pravidel |
|
5. Výslovnost, gramatická správnost řeči, slovní zásoba, bezproblémová komunikace |
Úroveň verbální komunikace |
Učit se být rovnocenným partnerem v komunikaci |
|
6. Lateralita ruky, koordinace ruky a oka, držení tužky |
Lateralizace ruky, motorická a senzomotorická koordinace a manuální zručnost |
Učit se být zručným a šikovným školákem |
|
7. Diferencované vnímání (sluchová a zraková analýza a syntéza) |
Sluchová a vizuální diferenciace |
Učit se poznávat svět kolem sebe |
|
8. Logické a myšlenkové operace (porovnávání, třídění, řazení, číselné představy, řešení problémů) |
Myšlení na úrovni konkrétních logických operací |
Učit se poznávat a o věcech kolem sebe přemýšlet |
|
9. Záměrná pozornost, úmyslná paměť pro učení |
Kvalitnější záměrná koncentrace pozornosti |
Učit se poznávat a chtít se učit |
|
10. Pracovní chování, soustředěná pracovní (učební) činnost, záměrné učení |
Autoregulace založená na vůli a spojená s vědomím povinnosti |
Učit se jednat jako žák, který rozlišuje hru, učení a práci |